„Počkej! Doufám, že v tom logu nemáš zuby,“ vyhrkla kamarádka a přerušila tím mé povídání o novém projektu, vizuální identitě soukromé zubní praxe Dent Eliášova. „No… mám,“ reagovala jsem zaskočeně a pak nepřesvědčivě hledala další slova, „ale je to celé stylizované. Vlastně je to takový dekor.“
Ale zpátky na začátek. První schůzka – sedím v dejvické kavárně, proti mě Zuzka Lichnovská, mladá zubařka a majitelka zubní ordinace Dent Eliášova. Vypráví o ordinaci, kterou nedávno rekonstruovali, o stomatologickém mikroskopu a specializovaném rentgenu, kterými disponují, o talismanu žraločího zubu, který nosí na krku její přítel, také zubař z Dent Eliášova. Vypráví také o Thajsku, kam moc ráda cestuje, aby nabrala síly. A já začínám přemýšlet nad tím, že tohoto bych se mohla výtvarně chytit. Mechanismus té části mé představivosti, která mi pomáhá značku vymýšlet, se pomalu roztáčí.
Moje první myšlenka, do které jsem se posléze trochu zamotala, byla spojit vlny oceánu a zubní stoličku. Vytvořila jsem proto několik sdružených vlnek, přičemž horní a dolní společně vytvářely tvar zubní stoličky. Zbylý prostor mezi nimi naplňovaly vlnky, které se směrem nahoru postupně narovnávaly.
Nápad se mi zdál dobrý, ale těch vlnek tam bylo příliš mnoho. Přistoupila jsem proto k osekávání. Tento proces tvorby je pro mě velmi typický. Nejprve živelně skicuji, plním značku nápady (jakkoli vizuálně nekonzistentními) a pod rukama mi vzniká mnoho verzí (alternativních vesmírů) dané značky. Nápady následně osekám na dřeň a nechám jen ty, které značka skutečně potřebuje. Dobře totiž vím, že jedním z nešvarů špatných značek je právě to, že obsahují příliš mnoho nápadů. Tento problém často plyne z tlaku klienta, který má dojem, že v logu, které si za své peníze kupuje, by toho mělo být hodně. Jinak by to přece bylo málo originální, že.
I v případě Dent Eliášova jsem musela své osekávání Zuzce obhajovat a přes počáteční drobnou nedůvěru, zda značka poté nebude až moc jednoduchá či zaměnitelná, jsme došly ke vzájemné spokojenosti. Takto vypadá výsledný symbol a celá značka.
Nevím to jistě, ale myslím si, že jsem Zuzku přesvědčila až sadou ikonek, která využívá a obměňuje základní symbol.
Aby byl projekt kompletní, přidala jsem ještě sérii zubařských ilustrací. Hlavně s kresbou zubařského křesla jsem si vyhrála.
Práce na značce Dent Eliášova mě profesně opět posunula dopředu. Vyzkoušela jsem si na ní především to, jak udržet jednotný vizuální styl v sadě ikon a ilustracích. Ráda bych na tomto místě také poděkovala Zuzce, že mi nechala volné ruce a naslouchala mým důvodům – co dělám a proč to dělám právě takto.
PS: Pokud v Praze nemáte zubaře, v Dent Eliášova nabírají!
